Stalo se jednoho dne v restauraci U Kata, že kdosi navrhl grilování ve sněhu. Nejdříve jsem byl téměř zaříkáván za tuto hříšnou myšlenku, ale nakonec se to všem rozleželo v hlavě a neuvěřitelné se stalo skutečností, protože když barbecue, tak na sněhu a v šortkách. Tak nějak se zrodil nápad na odlov Lejzy keše.

V neděli vyráží čtyři podezřelá vozidla směr Pardubice. Tým A ve složení: Novaci_KH, Foglici a pak další týmy (písmena si rozeberte) ve složení . Šuhajík, Leroj, Jazzlinka, Peca, Jurda, G-Kac, Dave 02, Veverkovec, Singin a Danuška (PanDuška).

Jako první zastávka při cestě je Přelouč, kde Leroj hledá pod sněhem zasypanou tůjí ztracenou pětikačku. Petr, Jazzlinka a pan professor Veverkovec na přilehlé haldě sněhu testují boby, zda vydrží náklad během útoku na Lejzy keš. Z tůje je již torzo, pětikačka v nedohlednu, singin má svůj RUM, takže po prvním zalogování vynikající téměř domácí hruškovicí se vydáváme dál.

Krátká zastávka na 100% Drive-in cache a hurá do Mělic. Tentokrát bez plavek, ale podle stop mohla být tato keš na ostrově také drive-in. Míra zkouší tloušťku ledu eskymáckým způsobem (viz galerie MI), ale na vodu se naštěstí nedostal. Další zastávka keš Za lízátko. Ještě než se dostaneme z aut, vybíhá z místního zařízení na první pohled lehce podroušený mladík a ječí: " Kde jste ? Už jste tu dávno měli být ! Ještě jsou tu tři sudy !!" vysvětlujeme, že si nás asi spletl a nabízíme štrůdl. Další logování, pak keš, pro kterou si došel Michal s Míšou a jede se dál.
Konečně jsme na místě. Parkujeme všechna auta komusi před vrata a vykládáme křesla, židle, plastový stůl, dřevěné uhlí a především gril zapůjčený Sdružením Rodičů a Přátel Školnice z Vrdů. Hrdý Leroj si na záda připevňuje krosnu s vynikajícím nakládaným veverčím masem. Vše se poutá na boby a vyrážíme. Krásný pohled. Tlupa vzezření divokých Mongolů se plouží zasněženou krajinou. Částečně po cestě a částečně 1/2 metrovou vrstvou sněhu se dostáváme na místo určení. prakticky okamžitě začínáme hledat keš, starší Mongolové rozdělávají oheň a ženy kmene otvírají ohnivou vodu.

Blíží se lyžař. Je rád, že projel bez úhony a vůbec mu nevadilo nás objet a vyrobit si novou stopu. Změtí křesel, židlí a karimatek by se stejně asi neprokousal. Oheň hoří, začíná být vedro, takže všichni do letního oblečení. Singin vytahuje doutník a PanDuška minisukni a žabky. Všichni se tváří, jaké to je teplo a kolem ohně je těsno. Uhlí získává tu správnou teplotu, nadchází ten správný čas. Něčí obavy, že v této zimě se maso bude péct dlouho, se ukazují býti liché a za pár minut začíná hodování. Maso, Liberecké párky, hořčice a křen. Vše mizí závratným tempem. Další lyžaři jsou rovnou zahnáni na novou stopu a jen z dálky zírají na novodobé kočovníky. Znovu se ukázalo jak jsou tito přírodní lidé šikovní a během hodiny je zalogováno, ogrilováno, snědeno a začíná se balit.

Tlupa se vydává znovu na cestu a na místě samotném zanechává po sobě jen spoušť a jednu náušnici. Cesta k autům ubíhá vesele, psi táhnou s plným břichem ještě trochu lépe. Nakládáme znovu vše do aut a vyrážíme dál pro několik keší a do svých domovů, kde budeme vzpomínat na krásně strávenou dobu na této nedělní šílené sněžné grilovačce.

Všem patří obrovský dík za realizaci a poklona za to, že se nebojí do takovéto akce vůbec jít.

Leroje navrhuji na řád Zlaté vařečky