Přihlášení

Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.


Krkonošské putování, aneb Fuckrnošova pomsta

Nápad na zdolání multiny Krokonše Crossing padl na koudelnickém fóru již loňský rok, chvilku po jejím vzniku. Letošní červenec se stal ideálním časem pro naplánování a pokoření této výzvy. Vzhledem k dlouhému volnu byla trasa přizpůsobena nárokům našich staršinů a byla naplánována na celé tři dny pochodu.


Tak vyrážíme 3.7. ve složení Leninka.cz (Lenka.NDR), Petr (Novaci_KH), Míša a Míša (Jazzlinka, Peca), Jirka (Šuhajíci), Jirka (Leroj), Jirka (singin), Jirka (Kámen 89), Mirek (Veverkovec), David (Dave 02). Cesta probíhala poklidně až do Malé Úpy, kde na tři dny vznikl základní auto-tábor. Plechové mazlíky jsme zaparkovali na místním parkovišti, nakládáme bagáž na zatím odpočatá záda a vyrážíme směr vrchol Sněžky a Luční bouda.


Cestou se rozdělujeme na dvě skupiny. Skupina A hodlá pokořit Sněžku přímou cestou, skupina B bere vrchol obchvatem podél jedné z místních keší. Po strastiplné cestě, kdy postupně poponášíme a mírnými kopanci popoháníme slabší jedince se skupiny spojují na nejvyšším vrcholu naší malé republiky. Zde dochází k setkání s pánem hor. Původní jméno Krakonoš dostává na frak nejen jeho vzezřením i chováním a pro jeho přátelské chování i gesta měníme označení na Fuckrnoš. Následuje sestup k Obřímu Dolu po velmi rozeklaném kamenném chodníčku. I zde se najdou keše, takže po menším odpočinku na české straně a návštěvě virtuálního hřbitova horolezců v Polsku, kdy opět smrt rozdala karty, vyrážíme po dřevěné stezce směr Luční bouda.


Ubytování na patnácti místném pokoji nikoho nevystrašilo a následuje odlov místní keše i výlet několika jedinců na keš Ledovcová jezera na polské straně hor. Prostředí Luční boudy ve spojení fotbálek, billiard, šipky a velké množství alkoholu (krycí název Kofola) skýtá obrovské možnosti pro seberealizaci, především pro lva salonů Rockyho (Kámen), po další dny zvaného Kofoláček. do bujarého společenství jsme zapojili i náhodnou spolubydlící "Marii Antoanetu", jejíž maminka omdlela při prvním dotyku s palandou.


Druhý den byl zahájen bojem o snídani, znovu balíme na již namožená záda a vyrážíme po hřebenech směrem na západ. Cesta na Špindlerovu chatu je jen velmi špatně schůdná, takže mimo pár zastávek u místních keší nemáme moc času obhlížet krásy místní přírody a jsme rádi, že jsou nohy jen kudrnaté a ne zlomené. I tak, jak je ovšem zvykem, ubíhá cesta vesele nejen pro nás, ale díky novému způsobu zdravení naší skupinky i pro ostatní turisty.


Ačkoliv byla hlavním navigátorem slíbena rovinatá trasa, staví se nám do cesty několik příkrých kopců. Pochodem se dostáváme kolem Petrovy boudy, Dívčích a Mužských skal až ke studánce u boudy s nevyslovitelným jménem, pokud nechcete do smrti šišlat. Voda poskytla osvěžení nejen v podobě studeného nápoje, ale dokázala po obléknutí namočeného trika rozezpívat jinak trudomyslného Leroje. Po této (ne)kulturní vložce se pomalu dostáváme k prameni Labe. Zde sice bylo v plánu koupání, ale vzhledem k čistotě vody a s přihlédnutím k přítomnosti dětí se toto nekonalo. Zbývá poslední část dnešní cesty na Voseckou boudu. U chaty jsme při odlovu místní krabičky odlapeni srdnatým strážcem parku. Naštěstí se vše obešlo bez pokuty a byli jsme jen pokáráni za vstup mimo značené cesty.


Vosecká bouda zapůsobila svou rodinnou atmosférou. Teplá voda po večeři a světlo pouze do 22 hodin. Během čekán na večerní pokrm se znovu několik jedinců vydává do Polska pro jednu z keší. Ostatní různě polehávají a posedávají po pokojích, léč následky pochodu a ostrého slunce. Noční zábava probíhá dle dobrého zvyku a nevadí ani vypnutí světel po policejní hodině. Naopak. Ve tmě se spustil místní orloj a objevují se i méně známé tváře apoštolů. Po půlnoci nás vyrušil jeden z místních turistů, takže jdeme raději spát.


Ranní vstávání se některým moc nedaří (ano, nechtělo se mi) a ani snídaně do postele se nesetkává s velkým úspěchem (díky Jirko). Vyrážíme na závěrečnou část výpravy do Harrachova a k cíli výpravy - finálce multiny. Během sestupu se zastavujeme na několika keších a zpestřujeme si cestu focením u Mumlavských vodopádů. Dorážíme do Harrachova, kde došlo znovu k rozdělení skupiny. Silnější skupina si čekání na místní autobus krátí odlovem několika krabiček na Černé hoře, slabší skupinka naopak polehává a volí lehkou procházku městem.
Po několika hodinách čekání se vydáváme dál autobusem. Po několika zastávkách vystupujeme a chytře volíme cestu rychlejším spojem. Bohužel ten končí ve Vrchlabí a rádi čekáme na původní vůz. Řidič je sice mírně zaskočen, ale nepropadl panice a tak jedeme dál směr Malá Úpa.


Zde konečně můžeme ulevit již značně zdevastovaným zádům, odkládáme batohy do aut a ženeme se na poslední stage multinky s vidinou brzkého nálezu finální krabky. Následuje zděšení, několikrát dokonce i opakujeme výpočet, neboť navigace nemilosrdně ukazuje vzdálenost 3,5 km vzdušnou čarou. Odjet bez finálky nepřipadá v úvahu, takže staré a nemocné posíláme zpět do aut a pouze zdraví, mladí a krásní jedinci vyrážejí na cestu. Cesta vede různě, jen ne rovně. Nahoru, dolů, lesem, potokem, po kamenech, písku i asfaltu. Po cestě se Jirka (hádejte který) domlouvá s autorem, že nejdeme na špatné místo. Pomalu již padá soumrak a my se rychlostí 1,5 Šuhajíka blížíme ke keši. Krátce po 21. hodině dosahujeme vytouženého cíle.


To nejlepší nás ovšem teprve čeká. Sestup ve tmě po namoklém terénu a za již naprosté tmy je opravdu zábavný. Nakonec mokří, zničení, ale šťastní se dostáváme k autům, která druhá skupina velice chytře přistavila blíže k finálovému sestupu. Pak již jen nasednout a následuje rychlá cesta domů.
Unaveni, zničeni, ale spokojeni se dostáváme po půlnoci do svých domovů.

Komentáře

3 #1 suhajik
dne 25. August 2010 00:38:55
parádní příspěvek, tys měl být novinář. nejvíc mě dostaly tváře apoštolů :-)) tak vzletné přirovnání je hodné egona ervína cache
27 #2 leninkacz
dne 30. August 2010 22:40:57
Pane spisovateli, a na mě jsi zapomněl!! jo,jo...fňuk.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
Vygenerované za: 0.24 sekund
297,660 návštěv