Přihlášení

Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.

Kategorie článků



1. láska

První lásku jsem potkal ve svých šestnácti letech a slečna se jmenovala Andrea Pektorová ze Zubčic, nedaleko Kaplice v jižních Čechách. Tato vesnička je známá tím, že její obyvatelé mají nezvykle vyvinuté zuby. A tím mě také Andrea, nebo jak jsem jí zdrobněle říkal Andrejka, zaujala. Měla vyvinuté nejen zuby, a tak jsem se do ní zamiloval na první pohled.

Své city jsem se rozhodl vyjádřit básní a to ne ledajakou, ale takovou, jakou svět ještě neviděl. Slova mi sama přicházela na mysl a já ji měl za necelý měsíc napsanou. Pravdou je, že jsem byl trochu ovlivněn právě probíhajícím mistrovstvím světa v hokeji. Konečně přišel ten den, kdy jsem se jí své milé odhodlal přednést.

Sepsal a přednesl JBŠ (čti jebéeš)

Jak k hráči patří hokejka

a bílý čistý led,

tak ke mně patří Andrejka

a její skvělý vzhled.

Už tímto neotřelým rýmem Andrejka-hokejka jsem se myslím nesmazatelně zapsal do dějin literatury a pevně se usadil po bok největším básníkům historie. Hrdý jsem byl také na použití dvou K po sobě a to hned dvakrát.

Poem pak pokračoval předlouhou pasáží popisující pubertální povzdechy pod peřinou. Poetičnost podpořil pěkný pondělní podvečer. Pach pulzujícího pohlaví překrveného polucí prostoupil pokoj. Pak pokračoval potemnělou přírodou podél potoka, probudil podřimujícího pohodného, poplašil ptáky přelétající přes planinu. Pulentní pradlena Petra překontrolovala pižmo, povzdechla. Překvapivá pointa podtrhla překrásný příběh. Prostě paráda. Pak pyj poněkud povadl.

Ano, báseň končila podobenstvím o skórujícím útočníkovi. Andrejka mě poslouchala s doširoka otevřenýma očima, jako by nevěřila vlastním uším. Dojemnost chvíle také dokresloval můj přednes, kdy mi mutující hlasivky přeskakovaly do různých tónin od nejhlubších až po fistuli.

Jak se ti to líbilo?

Andrejka dlouho nemohla popadnout dech, ale nakonec špitla: Bylo to neuvěřitelné!

Myslím, že něco podobného už nikdy neuslyšíš

Ujistila mě, že v to také doufá.

Báseň jí samozřejmě ohromila, a to tak moc, že se nedlouho poté odstěhovala někam na severní Moravu, myslím, že do Frydku-Mistku, každopádně to bylo na druhý konec republiky. Dopis, který jsem jí psal, se mi vrátil s tím, že ho adresát odmítl převzít.

Báseň jsem pak několikrát četl i jiným lidem a můj věhlas skvělého literáta se rychle šířil do širokého okolí. Na to konto také přičítám to, že jsem si pak dlouho nemohl najít novou lásku. Tu jsem našel až v Plzni, kde mě nikdo neznal a tam jsem za brzkého rána poznal svojí Jitřenku. Ale to už je jiný příběh.

Jiří Brkoslav Šuhajík, JBŠ

Komentáře

2 #1 Leroj
dne 31. August 2012 17:55:59
no co dodat, je to síla!
víc se nedochovalo, nebo je to vše?
škoda že jsi v poezii nepokračoval...

jo a ten jiný příběh by nás také zajímal Smile
11 #2 Jazzlinka
dne 01. September 2012 22:49:01
Chválím, pane JeBeŠ, moc pěkný příběh. Smile Je tam cítit literární střívko, takže případná pokračování si přečtu o to raději.
4 #3 Veverkovec
dne 02. September 2012 21:23:47
Vážené čtenářstvo určitě bude zajímat, na co Jiří Brkoslav Šuhajík, zvaný Lelek, ulovil svoji Jitřenku a na jeho další výtrysky (samozřejmě básnické).Smile
3 #4 suhajik
dne 05. September 2012 19:05:01
děkuji všem za podporu, v založení fanklubu vám nebudu bránit. ještě na jednu báseň si pamatuji, až nazraje čas, tak vás jí oblažím.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště se pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
Vygenerované za: 0.16 sekund
297,654 návštěv